Nová kniha Martiny Bittnerové UTAJENÉ ŽIVOTY SLAVNÝCH ČECHŮ zaujme milovníky osudů známých osobností, tentokrát především mužů. Její předchozí kniha totiž nese název Spisovatelky a Erós – Utajené životy velkých českých žen.
/recenze/
Bez ohledu na to, zda svoje vzory, jímž se toužíme podobat, vědomě vyhledáváme či nikoliv, kolem nás prostě jsou a více nebo méně nás ovlivňují. Kromě toho jsou nám jakousi "terapií" ve chvílích, kdy zažíváme svá krušná období a hledáme pomyslné spojence, kteří nám nastaví zrcadlo, že ani oni si s tou kterou výjimečnou situací mnohdy nevěděli lépe rady přes všechna velkolepá uznání, jichž ve svých životech dosáhli.
Ne nadarmo se říká, že kniha je nejlepší přítel člověka. Zvláště pak ta, která na svých stránkách odkrývá osudy známých osobností, především pak střípky jejich životů, které nejsou veřejně příliš známé. Jednou z takovýchto knih je například zdařilá publikace UTAJENÉ ŽIVOTY SLAVNÝCH ČECHŮ české autorky Martiny Bittnerové.
Martina sama je zvláštní osobností. Člověk by se mylně domníval, že poněkud pesimisticky laděnou, svým myšlením a vnímáním světa kolem sebe přitahující převážně konfliktní okolnosti. Ale vnoří-li se do její knihy, pochopí, že právě tato z jejích mnoha vlastností ji předurčuje k hledání a nalézání právě toho, co čtenář v knize hledá: pikantní životní okamžiky knižních hrdinů v přirozené obnaženosti jejich umělecké duše pod pozlátkem společenského věhlasu doby své i dnešní.
Za příjemný bonus považuji okolnost, že autorka mezi jména obecně chronicky známá řadí rovněž osobnosti, stojící poněkud v jejich stínu, čímž obsah svoji publikace ještě povýší do další roviny. Vedle Karla Hynka Máchy tak objevíme kupříkladu Jiřího Karáska ze Lvovic, vedle Viktora Dyka se zaskví jméno Arthura Breiskeho a celá řada dalších, neméně významných osobností, včetně těch nenápadně stojících po jejich boku v ženském rouše. Evidentně velké množství práce, kterou Martina Bittnerová do realizace tohoto díla vložila, osvěžila svým osobitým a čtivým rukopisem. Odkrývat zlomky obsahu knihy jako návnadu k jejímu přečtení se mi jeví nedůstojné. Každý, kdo chce pobýt v opravdu dobré společnosti, nechť se sám začte do řádků.
